Posledních pět krajíčků chleba v obchodě

S papírkem, na němž stálo, co mám koupit, jsem se v sobotu dopoledne vypravil na nákup. S úmyslem koupit chleba jsem vstoupil do obchůdku na Jižních Svazích ve Zlíně. Jenže ouha! Krátce po desáté hodině byly regály s pečivem doslova vymeteny. Pouze v jednom se ustrašeně krčilo pět zabalených nakrájených krajíčků.
„Vy už nemáte chleba?,“ zeptal jsem se překvapeně prodavačky. „Ještě před chvílí byl, ale přišlo pár zákazníků a naposled paní, která si vzala všech pět posledních bochníků, Prý do mrazáku,“ odvětila mi prodavačka.
Ještě, že jsem měl z domova na papírku napsáno, že mám donést vlasové nudle. Jinak nevím. Dostal jsem je bez problémů, a abych nepřišel bez chleba, vzal jsem i těch pět předražených krajíčků. Nu což, neděli přečkáme.
Korunu tomu nasadila slečna, která se přiřítila do obchodu a chtěla dva rohlíky. Nic nedbala na to, že si nákup ukládám do tašky. „Nesmíme se shlukovat, abyste na mě něco neprskl,“ vyštěkla na mne z bezprostřední blízkosti. A jak rychle přiběhla, tak snad ještě rychleji odsvištěla.
Zůstal jsem na chvilku úplně zkoprnělý „Dnes jsou všichni nějak podráždění,“ řekla žena za pultem.
Já naopak odcházel klidný, protože v pondělí přijedu s vozíkem hned časně ráno a koupím si alespoň dvacet, třicet bochníků, natruc nakupujícím maniakům. Že chleba ztvrdne? No a co, jistě nebudu první ani poslední, kdo nespotřebovaným a plesnivým pečivem zanedlouho zaplní popelnice a kontejnery. A že v nich nezřídka bývá opravdu hodně i uzenin, zeleniny a ovoce.
Vlastimil Langer