Pan Rozhlasák Ruda Maňas slaví 75

Ve výborné kondici, stejně jako vzhledu - a jistě viru navzdory také sobě vlastní dobré náladě - slaví v neděli 7. března 2021 krásné polokulatiny muž mysli veselé a hlavy, věřím, že ještě pěkně dlouho, bystré, inženýr Rudolf Maňas.

Neskutečných 43 let svého pracovního života věnoval Ruda Českému rozhlasu ve Zlíně. Jelikož jsem měl tu vzácnou příležitost a radost s ním bezmála devět let úzce spolupracovat, a hlavně se s ním rovných 40 let přátelit, cítím se neskromně pověřen nikoliv nostalgicky vzpomínat, ale vytrhnout pár perliček z jeho báječného nejen pracovního života.

Nedávno mi Ruda poslal výběr asi dvaceti našich rozhlasových reportáží, které jsme spolu tvořili v osmdesátých letech minulého století. Moc dobře si i přes ten závoj času pamatuji, kolik úsilí, svižných, originálních zvukových nápadů mistr svého oboru do těchto tříminutových děl dával. Je to téměř k nevíře, ale třebaže se hodně změnily reálie, zůstávají zmíněné rozhlasové „popisky životaběhu“ po mém soudu pořád moderní a třeba po pětatřiceti letech by si s dnešními v ničem nezadaly.

S Rudou byla spolupráce na, myslím, co myslím, vím, vysoké profesionální úrovni. To se neprojevovalo jen v terénu při natáčení, střihu, anebo při studiových relacích. To by bylo pořád málo. Nový rozměr společné souznění dostávalo při mnoha a mnoha debatách, společných setkáních, na pivě, na fotbalových rozhlasáckých setkáních v Kralicích nad Oslavou, kde nám kolegové z celé republiky říkali, že jsme dvojčata, na stavbě jeho domu i jeho mnohonásobné nezištné pomoci, když mi doma došly technické síly /které jsem žádné neměl a nemám, zato Ruda jimi slynul, slyne a slynout bude/.

Nepřestane mne nikdy udivovat, že vydržel na jedno pracoviště chodit opravdu dlouhatánských 43 let. Když tam někdy před sedmi lety končil, bylo na něm vidět, jak ho to mrzí, třebaže byl a je realista. Tak jsem mu dal košík i další výbavu a pozval ho s vnučkou Luckou na houby. Druhý den vyšlo v novinách, kterak čerstvý důchodce a věčný rozhlasák sklízí srpem klouzky. Inu, kdo umí, umí navždy.

Počítat vitálnímu inženýru rozhlasových věd věk, to se dá. Má poctivých 75, sečíst naše společné zážitky a počet jím odvysílaných rozhlasových děl, to prostě nejde.

Rudovi se sluší poděkovat za péčí, s níž léta pořádá naše novinářská setkání. Je přímo povinností, ovšem naprosto milou, popřát tomuto výbornému člověku pevné zdraví, věčný úsměv a zatím, kdybych tu pak nebyl, mu dopředu k 7. březnu 2046 povinšovat další dlouhé roky u příležitosti jeho 100. narozenin.

Jan Čada