Martin Keller přišel o nohu nad kolenem, Na bionickou protézu mu přispěla Nadace AGEL

VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ - Finanční příspěvek ve výši téměř 37 tisíc korun obdržel od Nadace AGEL pracovník vrátnice Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí Martin Keller. „Díky příspěvku si mohl jedenačtyřicetiletý muž pořídit novou bionickou, mikroprocesorem řízenou protézu. Dar byl věnován v rámci projektu Plníme sny, který se zaměřuje na zaměstnance a pacienty v těžkých situacích ve zdravotnických zařízeních Skupiny AGEL,“ uvedl tiskový mluvčí nemocnice Adam Knesl.
Nadace AGEL poskytla finanční částku, která pokryla část celkové sumy. „Nová bionická, mikroprocesorem řízená protéza mi umožní opět rozšířit obzory mých dovedností a a hlavně zjednodušit každodenní rutinu. Dalším a stejně tak důležitým faktorem, který mi dopřeje nová protéza je odlehčení druhé dolní končetiny a s tím společné symetrické zatížení obou polovin těla, přičemž se vyrovná páteř a tudíž limituje bolest zad a jiné defekty,“ vysvětlil výhody protézy Martin Keller s tím, že nedílnou a nejvíce důležitou součásti protézy je protetické lůžko zhotovené individuálně na míru. „Pokud lůžko nesedí a nefunguje tak, jak má, může být zbytek protézy ze zlata, ale nikdy to nebude ono,“ doplnil.
Na den 19. července 2002 Martin Keller nikdy nezapomene. V té době byl zaměstnán v lese jako strojník, řidič. Bohužel v osudový okamžik jej přimáčkl bagr. Z nešťastné události si pamatuje následné probuzení po operačním zákroku v nemocnici, při kterém mu lékaři museli amputovat levou nohu nad kolenem. V ten moment si ve svých 22 letech nedokázal představit život bez svých koníčků - turistiky, myslivosti a sportu.
Po propuštění z nemocnice myšlenky mladého muže byly všelijaké. Ale poté mu řekl otec: „Martine, když nejde o život, jde o nic“. Tato věta Martina nakopla, takže těžký handicap ho nezlomil. Začal opět chodit do lesa - sice ještě jen o berlích, ale i to byl pro něj malý úspěch. „Svého prvního srnce jsem ulovil přesně na den za dva měsíce po amputaci,“ řekl dnes jedenačtyřicetiletý muž, který od roku 2008 pracuje na vrátnici Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí, kde kromě poskytování informací pacientům také například hlídá požární systém.
Po nehodě strávil tři měsíce na rehabilitaci v Chuchelné, kde mu „společnost“ dělala nová, železná protéza. Začínal objevovat  život s protézou a postupně zjišťoval, co si s ní může či nemůže dovolit. „Nebylo to lehké, ale dnes jsem rád, že jsem to zvládl,“ sdělil Martin, který se nejen vrátil k turistice, ale hledal další výzvy. Jednou z nich bylo naučit se jezdit na kajaku, což se podařilo. Kromě toho pravidelně chodil do lesa, dříve obden, dnes tak jednou týdně. „Více nemám čas, protože po rozvodu od roku 2014 mám v péči svých pět ‚ogarů‘, kteří mají 7 až 14 let. Naštěstí mi s výchovou pomáhají rodiče, u kterých v baráku bydlíme,“ doplnil.
Rok po amputaci začal hrát také sledge hokej, který s tříletou přestávkou po rozvodu hraje vlastně do dnes. Nejprve byl hráčem Olomouce, poté Studénky a dnes Havířova. Téměř čtyři roky byl i členem české reprezentace, se kterou se zúčastnil mezinárodních turnajů ve Švédsku či Itálii. V současnosti ale kvůli výchově synů nemá čas hrát zápasy, ovšem se syny si občas zajde zabruslit.
 Že amputace nohy není konec, ale možná nový začátek, si Martin již delší dobu myslí. „Díky sportu i všeho kolem jsem zjistil, že mé postižení oproti jiným je 'zanedbateln'“. Sice jsem něco ztratil, ale zase jsem objevil nové obzory a výzvy,“ dodal Martin Keller.

Adam Knesl, Vlastimil Langer

Zdroj a foto: Adam Knesl