Host je nevítaný, kontakt nežádoucí – takový je dnešek
Prožíváme teď opravdu mimořádné a doufejme i neopakovatelné období. Koronavirové jaro přistihlo celou planetu takříkajíc na holičkách a jsme z toho doslova vykolejeni i zděšeni.
Hlavně nám, dříve narozeným, chybí v těsné domácí ulitě více prostoru, ale především kontakt s blízkými a přáteli. Pozvat na návštěvu hosta, nebo naopak pozvání k návštěvě přijmout, je vlastně doslova zakázáno a tak mnozí hledají způsoby jak tento daný fakt obejít, aby nahý král zůstal oblečený. Vzpomněl jsem si na svoji dřívější rozhlasovou práci, kdy takřka ke každé relaci patřil zajímavý host, který nás ve studiu a následně posluchače u přijímačů obohatil o inspirativní myšlenky, zajímavosti či postřehy. Při poslechu sobotního populárního Meteoru na Dvojce jsem zjistil z úst jedné z dvojice moderátorů Kateřiny Březinové, že sedí u mikrofonu sama pouze se scénářem někde ve vchodu do budovy rozhlasu, protože posadit se ve studiu naproti svého kolegy Petra Sobotky má zakázáno. Zvukově to bylo z obou stran znatelně odlišné, což bylo jistě ke škodě. Stejné opatření jsem zaznamenal i při poslechu pořadu Jak to vidí, kdy moderátorka vnímala svého hosta pouze přes webkameru po předchozí domluvě po telefonu. Televizní debaty ve velkém zpravodajském studiu i v terénu se teď řeší jenom rouškou a s odstupem. Platí ovšem, že podobné kontaktní situace vznikají nyní i v jiném prostředí. Když pominu kontakt s prodavačkou či pokladní v marketu, napadlo mně také jak to asi řeší třeba věřící v klasické římskokatolické zpovědnici, kde je úzký kontakt se zpovědníkem více jak potřebný. Nechci dál rozšiřovat výčet kontaktních míst, která běžně v jiné době navštěvujeme, nebo tam jsme zvanými hosty, spíše se začínám zabývat představou, jak to asi bude až nastoupí druhé toužebně očekávané roční období, v tomto případě post koronavirové léto. Že bude v mnoha případech diametrálně odlišné, to je naprosto jasné už teď. Jasné je také, že v prvé řadě se musí „otřepat“ a vzpamatovat celosvětová, evropská i domácí ekonomika. Od toho se bude odvíjet vše. Velmi nejasné jsou však následné detaily, které bude třeba řešit za pochodu na všech frontách lidské činnosti. Už teď třeba vnímáme, jak si mnou ruce mobilní operátoři, na které se doslova přelil chybějící lidský osobní kontakt. Také internetové vše spojující „dálnice“ jsou přeplněné, všude na webu číhající reklamní inzerenti si doslova mastí kapsy, podobně jako vše nabízející e-shopy nestíhají obsloužit zákazníky mimo klasické regály kamenných obchodů. Mezi vítaná pozitiva dneška patří naopak třeba výrazně čistější ovzduší v důsledku omezené letecké i pozemní přepravy, což na druhé straně paralyzuje turistiku i samotné dopravce. Těch protikladů najdeme už dnes hodně, klady i zápory budeme nalézat i později a o to více se budou vynořovat další otazníky a výzvy.
Prožíváme opravdu dosud nepoznané období novodobých dějin. Očekávaná světová ekonomická recese by nás však jako lidstvo mohla také trochu posunout dál k pravé podstatě lidství. Válečným pustošením zkoušené země by se snad mohly dočkat kýženého míru, statisíce utečenců se vrátit domů a pracovat na obnově svých domovů. Oslabená ekonomika by také mohla otupit zbrojařský průmysl a doufejme i mocenské choutky světových velmocí. Zatím převažuje v mé úvaze pouze kondicionál, jaké ale bude kalendářní letní a podzimní klima v přírodě a hlavně v lidské populaci, to je zatím jeden veliký OTAZNÍK, na který se bude těžce hledat odpověď slovy a především skutky.
Rudolf Maňas