Aktuální reportáž: Jak se dnes cestuje hromadnou dopravou ve Zlínském kraji?

Co přinášejí nové jízdní řády a noví dopravci kvalitě cestování hromadnou dopravou ve Zlínském kraji? Žádná sláva, ale ani žádná katastrofa. Za pár hodin jsem v pátek 27. prosince 2019 projel autobusy a vlaky devadesátikilometrový okruh ze Zlína s krátkou návštěvou Luhačovic a Uherského Brodu.

Autobusové spojení do Luhačovic jsem si našel doma na internetu. Pro kontrolu se na autobusovém nádraží ještě podívám na elektronickou informační tabuli Koordinátora veřejné dopravy v čekárně pro cestující. Jedu spojem, který směřuje až do Slavičína, na tabuli má uvedeno číslo linky 530, odjezd v 8.45 ze 44. nástupiště. Žádné zpoždění.

Přesouvám se k nástupišti. Červený autobus s logem Arrivy a registrační značkou z Moravskoslezského kraje už tam stál nejméně pět minut před odjezdem. Na displeji má sice uvedeno číslo linky 540, ale to mne až tak nevzrušuje, protože systém nově zavedeného trojciferného číslování autobusových linek stejně nechápu a při cestování se jím neřídím.

„Luhačovice, autobusové nádraží, prosím.“ Řidič středního věku v modrém tričku a červené vestě tiskne jízdenku a vrací mi 16 korun z padesátikoruny. Na lístku si přečtu, že jej vydala firma Arriva Morava, a. s., a že je má trasa dlouhá 25 kilometrů. Počítám v duchu, že to přesně odpovídá tarifu Zlínského kraje: kilometr za korunu plus devět korun nástupní taxa.

Ještě než se rozjedeme, zkouším na mobilu WiFi a na chvilku se připojuji k nedaleko stojícímu Flixbusu. Autobus Arrivy internet nemá. Ale libuji si, že ve voze hřeje topení. Venku je jenom jeden stupeň nad nulou.

Odjíždíme přesně. Kromě mne sedí ve voze už jen tři cestující, zřejmě studentky. Jeden asi student přistupuje v Doubravách, trochu více cestujících jelo až z Biskupic. Pohoda. Vždyť je vánoční období a mnoho lidí čerpá dovolenou.

Autobus do Luhačovic je takový normální, jaké jezdily na linkách i za kralování ČSAD Vsetín. Prostor pro cestující vypadá uklizeně. Asi třetinu okna u druhých dveří zakrývá reklama České spořitelny: „Odpustíme vám až 15 splátek“. Nemám rád, když reklamy na oknech brání ve výhledu, ale bývá to i horší.

Do Luhačovic přijíždíme téměř přesně podle jízdního řádu. Všímám si po vystoupení, že číslo linky na displeji autobusu už se změnilo na 530. Autobusové nádraží je vybaveno elektronickou tabulí s odjezdy spojů a na nástupišti je k dispozici rovněž hot spot s bezplatným internetem.

Dávám si pauzu. Procházky po Luhačovicích miluji. Stačím si nabrat minerálku z Nového jubilejního pramene, koupit lázeňský oplatek a vyfotografovat venkovní jesličky u kostela Svaté Rodiny.

Vracím se na vlakové nádraží (v těsné blízkosti autobusového, na které jsem přijel). Osobní vlak do Uherského Brodu s přestupem v Újezdci u Luhačovic mi jede v 11.22. Ve vnitřní části úhledné nádražní budovy nacházím dvě pokladny. První, v barvách národního dopravce, má na přepážce nápis: „Přednostně odbavujeme cestující Českých drah“. Dá se u ní platit bankovní kartou. Proti nedávné minulosti přibyla ve stanici oddělená místnost za skleněnými dveřmi s nápisem Prodej jízdenek Arriva. Jako částečně již poučený cestující tuším, že pojedu-li z Luhačovic osobním vlakem, pojedu s Arrivou. Kdybych jel rychlíkem o hodinu později, potřeboval bych jízdenku a pokladnu ČD.

Paní u přepážky Arrivy je ochotná a tiskne mi jízdenku s označením Arriva vlaky, s. r. o., za 23 korun. Tarif Zlínského kraje: 14 kilometrů po koruně plus devět korun nástupní taxa. Na můj dotaz, jestli by se dalo platit kartou, lítostivě kroutí hlavou: „Kartou zatím ještě ne.“

Uvažuji, jak může provoz na malém nádraží uživit dvě pokladní, když tam donedávna stačila na všechno jedna. Asi to není můj problém.

Vlaková souprava Alstom Coradia Lint s nápisem Leo express na první koleji luhačovické stanice vypadá moderně. Je příjemně vytopená. Do zásuvky mezi sedadly si mohu vsunout nabíječku a na mobilu se rychle připojím i k vlakové síti WiFi. Škoda že jedu jen na tak krátkou vzdálenost. Přesto stačím využít též vlakové WC. I s ním mohu být spokojen: uzavřený okruh, splachuje, tekoucí voda v umývadle, papírové ručníky. Dokonce i nějaká umělá vůně osvěžuje vzduch v kabince. Vlakem prochází mladá průvodčí v civilním oblečení. Na předloženou jízdenku mi propiskou napíše číslo použitého vlaku. Usmívá se, vyzařuje z ní vstřícný prozákaznický postoj. Hovoří slovensky.

V Újezdci musím přestupovat. Vlaková souprava stejného typu přijíždí už za dvě minuty. Spěchám k zadním dveřím, ale ty zůstávají zavřené. „Porucha – nefunkční,“ čtu na dveřích, když přijdu blíže. Musím se proběhnout ke dveřím v přední části soupravy.

Z Újezdce do Brodu je to jen jedna zastávka. Zjišťuji, že nejenom jedny dveře, ale ani připojení k internetu v této soupravě nefunguje. Průvodčí má uniformu, na mou jízdenku se jen podívá. Na můj dotaz týkající se internetu připustil, že wifi má poruchu.

Dávám si hodinovou procházku po centru Uherského Brodu. Rychlík ČD do Otrokovic mi z železniční stanice jede ve 13.08. Na nádraží opět nacházím samostatnou přepážku národního dopravce a zvláštní místnost Arrivy. Jako již ne zcela nepoučený cestující předpokládám, že když pojedu rychlíkem, měl bych se zařadit do fronty u přepážky Českých drah. Mohl bych u ní platit i bankovní kartou. Ale stojí tam přede mnou asi šest dalších cestujících a nechce se mi čekat. Rozhoduji se vsadit na aplikaci Můj vlak v chytrém telefonu, kterou jsem úspěšně používal při cestování vlakem pocelé republice už nejméně dva roky. Připojuji se na WiFi přímo v rychlíkovém vagonu (vlak v Uherském Brodě asi čtvrt hodiny stojí) a kupuji jízdenku do Otrokovic se slevou na IN kartu, kterou jsem používal již dříve a která mi teď při cestování po kraji už většinou k ničemu není. Čtyřicet kilometrů za 52 korun. Je to o tři koruny víc, než bych zaplatil za stejnou vzdálenost v tarifu Zlínského kraje, ale zato mám v rychlíku nárok na bezplatnou místenku a ještě získám 5 bodů do bonusového programu, ve kterém si spořím na volnou jízdenku (za 200 bodů). Platím ze svého virtuálního kreditového účtu, tedy okamžitě.

Zkoušel jsem v aplikaci Můj vlak koupit si z Uherského Brodu jízdenku až do Zlína, ale nejde to. Musel bych si pro tuto trasu koupit v Brodě u pokladny za hotové jízdenku v tarifu ZK.

Rychlík do Otrokovic jede přesně. Cestou se dokonce objevuje dáma s pojízdným minibarem a mohu si zpříjemnit jízdu třeba kávou za desetikorunu.

Z Otrokovic do Zlína se už raději vracím trolejbusem. Za samostatnou jízdenku vlakem bych zaplatil dvacetikorunu. Třicetiminutová přestupní jízdenka MHD stojí cestujícího 15 korun.

Dá se nechat auto v garáži a cestovat po kraji veřejnou dopravou? Dnešní výlet mi potvrdil, že určitě ano, a docela pohodlně. Ale na tarifním systému by se mělo ještě pořádně zapracovat. A není to jen otázka státem slibované jednotné jízdenky na železnici. Integrované dopravní systémy s tarifem ne podle kilometrů, ale podle zón či pásem, včetně přestupů na MHD, šikovných aplikací pro mobilní telefony a bezhotovostního placení, jsou dnes například v sousedním Jihomoravském kraji nebo ve Středočeském kraji mnohem dál.

Vojtěch Cekota

Foto: autor