Ve Valašském Meziříčí se udělovaly ceny města

18.01.2019 13:42

VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ - Již po patnácté v řadě se ve Valašském Meziříčí ve čtvrtek 17. ledna rozdávaly Ceny města a Cena starosty. „Cenu starosty převzal westernový jezdec Ondřej Pavlíček, Cenu města si odnesly spisovatelka Alena Mornštajnová a sklářská výtvarnice Jitka Vahalíková. Cenu města in memoriam obdržel Jiří Mana, který dlouhou dobu působil na pozici ředitele valašskomeziříčského podniku Osvětlovací sklo,“ informoval tiskový mluvčí meziříčské radnice Lukáš Martinek.

Cenu starosty získal 39letý westernový jezdec Ondřej Pavlíček za vzornou reprezentaci města. V této disciplíně je mistrem České republiky, v srpnu 2018 si v Číně spolu se svým týmovým kolegou vybojoval páté místo na Mistrovství světa. Pavlíček si koně zamiloval už jako dítě, kdy hltal filmy s Vinnetouem a další westerny. Později začal navštěvovat jezdecký klub. Prvního vlastního koně si pořídil po vojně. „A tím jsem si začal plnit klukovské sny,“ řekl jezdec.

Alena Mornštajnová patří mezi nejznámější jména současné české literatury. Prvotinu Slepá mapa vydala v roce 2013. O dva roky později se na pultech knihkupectví objevil román Hotýlek. Za své třetí dílo Hana obdržela dvě ocenění Česká kniha, když ji za nejlepší prózu roku vyhlásili jak odborníci, tak porota složená ze studentů. Cenu města za rok 2018 si odnesla za významnou propagaci a prezentaci města Valašského Meziříčí.

Její knihy se vyznačují lehkým a velmi čtivým jazykem. Jenže tak to vidí čtenář. Z pohledu autora je situace diametrálně odlišná. „Někdy stránku píšu třeba půl dne a druhý den z toho ještě polovinu vymažu. Takže v mém případě je to hodně vydřená lehkost,“ uvedla Mornštajnová a dodala: „Hodně lidí říká, že při psaní dojdou do bodu, ze kterého se nemůžou hnout. Skutečné autory zdobí to, že tento bod umí překonat.“

Sklářská výtvarnice Jitka Vahalíková do Valašského Meziříčí přišla v hektickém roce 1968, kdy nastoupila do podnikové prodejny Osvětlovacího skla. Po pauze zapříčiněné založením rodiny už se zpět nevrací a začíná tvořit na volné noze. Svůj talent pro práci se sklem ale objevila spíše náhodou. „Docela dobře jsem se učila, tak jsem počítala s tím, že půjdu na gymnázium. Jenže mi to pokazil kádrový posudek. Protože mi šlo kreslení, z ničeho nic jsem se ocitla v Kamenickém Šenově,“ popsala své umělecké začátky Vahalíková.

Kádrování její osud ovlivnilo ještě jednou, když chtěla po absolvování střední školy pokračovat na vysokou. „A tak jsem skončila ve výrobě. Vše, co jsem vymyslela, bylo zamítnuto, nebo hodně zjednodušeno. Výroba by prý byla náročná, nepřipouštěly ji normy, nesplnil by se plán atd. Bylo mi jasné, že tudy pro mě cesta nevede,“ vysvětlila důvody pro samostatnou dráhu autorka, která si z večera odnesla Cenu města.

Za svou celoživotní práci v oblasti sklářství a za výjimečný přínos v rozvoji města byla Cena města udělena in memoriam Jiřímu Manovi. V roce 1959 nastoupil do funkce technologa ve valašskomeziříčských sklárnách. Cílevědomost, preciznost a hluboké znalosti technologických procesů na jedné straně, výborné manažerské schopnosti a jazykové znalosti na straně druhé byly zárukou úspěšného dlouholetého vykonávání funkce ředitele valašskomeziříčských závodů Osvětlovací sklo a Automatická výroba televizních baněk.

Cenu převzal jeho syn Martin. „Z pohledu dnešní medicíny to byl typický workoholik. Když byla pracovní sobota, otec většinou nebyl doma ani v neděli. On byl pedant a perfekcionista. U něj se všechno odvíjely podle matematických a fyzikálních zákonů. Vzpomínám si, že jsem jednou dostal na Vánoce vláček. Otec si napřed narýsoval plánek. A až podle něj jsme začali skládat,“ zavzpomínal s úsměvem na otce Martin Mana.

Akce proběhla ve velkém sále Kulturního zařízení. Ocenění předávali čelní představitelé města: starosta Robert Stržínek spolu s místostarostkami Zdislavou Odstrčilovou a Yvonou Wojaczkovou. Večerem provázela moderátorka Soňa Šuláková.

Vlastimil Langer

Ondřej Pavlíček, Alena Mornštajnová, Jitka Vahalíková. Foto: www.valasskemezirici.cz