Univerzita 3. věku možná zpomaluje stárnutí

29.01.2020 02:13

ZLÍN - Ani odborníci z lékařských kruhů se mnohdy neshodnou v tom, kdy vlastně začíná stáří. Shodují se asi pouze v číselném vyjádření, že je to někde po sedmdesátce. Protikladem tomuto tvrzení může býtale bezmála tisícovka studentů Univerzity 3. věku zlínské UTB, která i v tomto věku „vysedává“ ve školních lavicích, i když podle rodného listu na obou stranách si je představíte spíše někde na zahrádce, nebo v teple domova. Mnohý senior se snaží stáří „oddálit“ také pohybem či dokonce sportem, jiný se snaží „pročesávat“ své mozkové závity. To je právě případ zlínských studentů U3V, kde v učebnách nikdo nevyrušuje a není tu prakticky starý nikdo. Dá se říci, že kdo se v pokročilejším věku dal na studia na zlínské Univerzitě Tomáše Bati, ten se strašáku zvaného stáří bát nemusí vůbec. Může být třeba ve vyšším věku, to ano, ale díky aktivitě a permanentnímu vzdělávání se stárnutí prostě nekoná.

Docela zajímavé pracovní polokulaté jubileum si zanedlouho připomene Ing. Mgr. Jarmila Hřebíčková (viz foto). Ta má totiž tuto formu studia na UTB na starosti už dlouhých patnáct let a tím vlastně vede seniory jednak k nestárnutí, alezároveň vzdělávání. „Zájem je pořád značný, jsme na konci zimního semestru, máme momentálně jedenáct oborů. Velký interes je o angličtinu, informatiku, psychologii nebo třeba výtvarné obory. Studium vedeme ve dvouletých cyklech, snažíme se o pestrost, důležitá je kvalita vyučujících a s tím logicky souvisí pozornost našich studentů,“ nastiňuje základní pravidla Jarmila Hřebíčková.

Rozvoj U3V se datuje už od roku 2002, najdou se studenti, kteří tu strávili i deset let studia, tobyl třeba příklad Hany Totuškové, která nedala pokoj svým mozkovým závitům i na hranici devátého životního křížku.„Vůbec nám ale nejde o věkové rekordy, to může být zajímavé třeba mediálně. Na věku u nás nezáleží, důležitější je zájem o obor a míra předaných i absorbovaných znalostí,“ dodává Jarmila Hřebíčková.

Zájem o studium mají ale daleko více ženy než muži. To potvrzuje inženýr Rudolf Maňas ze Zlína, který si po sedmdesátce při práci s počítačem přímo libuje. „Skutečně máme v učebně převahu žen, pokaždé se ale i já dozvídám spoustu nových věcí, uplatním postupy třeba ve vlastní tvůrčí práci při tvorbě stránek krajské organizace Syndikátu novinářů,“ vypráví dlouholetý rozhlasový pracovník se zaujetím. „Dnes máme závěrečný semestrální test z programu Word. Dosud jsem s programem pracoval často a intenzivně, ale zjistil jsem, že mnohé postupy jsem si léta osvojoval hlavně intuitivně, takříkajíc metodou pokus – omyl. Tady jsem se ale pod vedením zkušeného lektora Ing. Miroslava Marcaníka a jeho vytříbené metodiky naučil zcela jinému přístupu a dřívější ustálené návyky se teď snažím odnaučit. Rovněž rozvolněný interaktivní kontakt s vyučujícím zcela bez stresu dodává výuce na kvalitě, a už se těším na příští semestr a práci v programu PowerPoint,“ dodává Rudolf Maňas.

Podle Jarmily Hřebíčkové má aktivní účast získávání nových vědomostí i jiný cenný rozměr. „Lidé se sejdou na začátku akademického roku, pokud je dokážeme zaujmout, vytvářejí se nové neformální vztahy. Jak mezi přednášejícími a jejich studenty, tak i navzájem mezi novými spolužáky, vznikají nová přátelství. A to je jeden z dalších důležitých aspektů, uzavírá šéfka U3V s tím, že jedním ze zajímavých oborů je třeba „tělocvik“ tedy lépe řečeno pohybové aktivity. To u zájemců o celoživotní vzdělávání mezi 55 a 85 lety může mírně překvapit. A taky potěšit.

Rudolf Maňas

Zdroj, foto: www.zlin.cz